Štěňata


Vrh "B"




Příroda tomu chtěla, že v loňském roce ani Zera ani Fergie nezabřezly. Rozhodli jsme se tedy v letošním roce nakrýt obě v předjarním termínu. Obě krytí proběhla s odstupem jednoho týdne zcela perfektně a tentokrát to vyšlo.

 



Příroda tomu chtěla, že přes týdenní rozestup mezi krytími, se tyto dva vrhy narodily ve stejný den.(Budu tedy o nich následně psát v jedné kapitole).

A také příroda nám ukázala, že její pravidla jsou krutá a neměnná. Ani člověk - "pán všeho tvorstva" ani Bůh (nikomu neberu jeho víru v něj) nemají proti přírodním zákonům šanci. Zažili jsme s našimi fenkami mnoho radosti, ale taky smutku a pocitu bezmoci. Ale začnu od začátku.


Rodiči vrhu B jsou naše fenka Zera a pes Adam Ar, zvaný Erik z chovatelské stanice Vlčí píseň paní Růženy Vlčkové. Sonografickým vyšetřením byla stanovena březost. Pan doktor Jorda viděl 4 až 5 štěňat a sdělil mi, že mu připadají na 26. den březosti malá. Považovala jsem jeho hodnocení za předčasné a také Zeřina žravost a přibývání na objemu břicha mne uklidnily.
 


Týden před termínem Zeřina porodu změnil nábytek z našeho obývacího pokoje dočasně svoje stanoviště, aby uvolnil místo dvěma porodním bednám. Nové "postýlky" naše fenky příliš nezaujaly, spávaly spíš vedle nich. Také já jsem si přinesla lůžkoviny z ložnice a začala "bydlet" na skládací posteli mezi oběma bednami. Přišel 60. den březosti, pečlivě jsem měřila Zeře teplotu a pozorovala její chování. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěla rodit. Přišel 61. i 62. den. Stále žádné změny. Byla jsem už trochu netrpělivá a smála jsem se poznámce MVDr. Málkové, že Zera čeká s porodem na Eržiku - že to tak feny někdy dělají. Když uplynul i 63. a 64. den a nic se nedělo, pomalu mne smích přešel. Konečně 65. den, 19.dubna těsně po půlnoci začala Zera hrabat a neklidně postávat v bedně. Nespustila jsem ji z očí. Ona si ale za pár minut klidně lehla a spala do půl páté ráno. Po probuzení následovala hned vlna stahů a Zera se snažila, přivést na svět první štěně. Uplynula hodina bez známek úspěchu a já jsem zavolala kamarádku Zlatku, která mi již pomáhala při vrhu A. Zera se pokoušela dál, ale potom stahy ustaly. Ač nerada, vzbudila jsem doktorku Málkovou s prosbou o radu. Ta litovala, že mi pro vzdálenost přes 300 km nemůže pomoci jinak a doporučila jet se Zerou na veterinární kliniku v Brně. Zlatka mne tam zavezla svým autem, protože jak tomu zákony schválnosti chtěly, moje se rozhodlo stávkovat. Na klinice byla sonograficky zjištěna živá štěňata, a poněvadž Zera nereagovala na injekce vyvolávající stahy, byl proveden císařský řez. Jedno z pěti štěňat bylo mrtvé a ostatní velmi malá s prudce klesající křivkou porodní váhy. Největší mělo 420 g, nejmenší 210 g - zde konstatovala lékařka téměř nulovou šanci na přežití. V průběhu dalších 24 hodin došlo na její slova a další 2 štěňátka uhynula. Zbyli dva pejsci, menší z nich s porodní vahou 270 g. Déle jak týden jsme se o něj strachovali, ale už je snad "za vodou". Bříško má stále plné jako bubínek, už to není ten napůl studený a slaboučký červíček. Ale zůstane doma, náš syn Marty se bude stěhovat do domku se zahradou a tak nám Brutus První zůstane na očích. Druhý pejsek už měl majitele, ještě než se narodil. Bruno od něj dostal jméno a pan Černý se pravidelně informuje a nemůže se nového štěňátka dočkat.

 


Vraťme se k 19.dubnu - přijeli jsme z kliniky se Zerou, všechno dění se točilo kolem ní a štěňátek. Večer při krmení ostatních "vlků" vyplivovala Eržika provokativně granule a odkráčela bez většího zájmu. Čtvrt hodiny poté přišlo na svět její první štěňátko. V duchu jsem se chválila za volbu mít obě fenky v jedné místnosti, protože jsem mohla na všechno dohlédnout. Eržika byla velmi šikovná a statečná. Po probdělé noci měla u sebe 6 štěňátek, v průběhu dalšího dne do půl sedmé večer jich přišlo na svět dalších pět. Doktor přislíbil provést sono hned ráno příštího dne - naléhavá operace však tento termín posunula až na poledne. Těsně před jeho příjezdem přišlo na svět poslední - velké mrtvé štěňátko - fenečka. Veterinář důkladně vyšetřil a zkontroloval fenku, dal jí potřebné injekce a nasadil antibiotika. Následné hodiny nepatřily k nejšťastnějším v mém životě, dva pejsci, kteří se napili plodové vody a které jsem musela při porodu oživovat, uhynuli s projevem velkých dechových obtíží. Ale na smutek zbyla jen chvilička, protože čas se nezastavil a nejen "mamky" ale hlavně štěňátka vyžadovala nepřetržitou péči. Další komplikace na sebe nenechala dlouho čekat - fenečka C´est la vie dostala silný hnisavý zánět, který se nejvíce projevil v pravé přední nožce, ale také levá přední a pravá zadní byly zasaženy. C´est la vie - zvaná Cvučka, což znamená něco jako Drobeček, dostávala antibiotika a každý den jí na klinice manž.Fialových v Brně odsávali hnis. Bylo nám doporučeno, abychom z důvodů očekávaných negativních následků, nechali fenečku uspat. Byla maličká, téměř nepřibývala na váze, ale byla tak dravá a tolik chtěla žít. Rozhodli jsme se s Erichem, že za ni vezmeme celoživotní zodpovědnost a požádali o pokračování v léčbě. Hnisavý zánět byl vyléčen, otevřená rána se zacelila, fenečka začala pomalu přibývat na váze. Kloub přední pravé nožky však byl zánětem silně zasažen a C´est la vie kulhá.





 

Vrh "B"


Rodiče:

Zera Zahoran von Schloss Neuschwanstein
Adam Ar Vlčí píseň



Štěňata:

Bruno
Brutus První


Oba pejsci měli již v prvních týdnech svého života nové majitele, kteří se na ně velmi těší.

 


 

 

© David Valášek 2003-5