Štěňata


 

 

Vrh "A"

 

      V létě 2003, přesně 18.června jsme přivítali na tomto světě vrh "A" - pět pejsků a čtyři fenečky. Otcem štěňátek je Giuliani Sagittarius, zvaný důvěrně Jacek, majitelky MVDr. Zuzany Málkové. Tento krásný plavý pes s výškou 88 cm, bonitačním kódem 0000000000000, narozený 22.8.2001 a dovezený z Polska,  zvládl své první krytí naprosto bez cizí pomoci. Matkou štěňátek je naše Zerunka - Zera-Zahoran von Schloss Neuschwanstein. / více Naši psi /

 

     

      Zřejmě jsem už všem svým zkušenějším kamarádkám lezla na nervy, jak jsem se stále vyptávala. Prostudovala jsem veškerou dostupnou literaturu a s blížicím se datem porodu se zvyšoval podivný tlak u mého žaludku. Nezapomněla jsem na nic? Nezačnu panikařit? Budu si vědět rady? Jediné, co jsem úmyslně jaksi "odložila", byl dotaz, na kterou kliniku se nejlépe vydat, kdyby musel být proveden císařský řez.Nechtěla jsem "malovat čerty na zeď ". Od doktorky Málkové jsem získala spoustu výborných rad a užitečných tipů. Se svým veterinářem MVDr. Radkem Jordou jsem byla dohodnuta na případné jeho návštěvě v případě potřeby během porodu a na ultrazvukovém vyšetření po porodu. Poslední noc před porodem jsem už spala v přízemí v blízkosti feny. A potom ještě dalších 35 dnů. Můj spánkový deficit se vyšplhal do nebývalé výše.

 

 

 

      Ve středu 18.6. dopoledne jsem Zeře změřila teplotu a zjistila, že už je o celý stupeň nižší. Znamení, že se porod blíží. Fena rychleji dýchala a začínala být neklidná. Když kolem půl druhé odpoledne dokonale rozhrabala úhledně vystlanou porodní bednu, tušila jsem, že už to nebude dlouho trvat. A měla jsem pravdu - ve dvě hodiny se narodil první pejsek - černý Avanti Giuliani. Zera se chovala jakoby byla zkušenou matkou - odstranila plodové blány, překousla pupeční šňůru a zhltla placentu. Potom pejska pečlivě olizovala a čistila. Na chviličku jsem si ho půjčila, ošetřila mu pupík, zvážila ho, ještě trochu utřela, uvázala mu zelenou stužku a vrátila ho mámě. A zde už Avanti - hodný svého jména - bleskurychle zaútočil na první cecík. Byla jsem fascinovaná právě prožitým zážitkem, ale zůstala jsem kupodivu úplně klidná. Snad jen radost z dobrého začátku mne trochu rozechvěla. Můj muž zatím klidně spal před noční službou v prvním poschodí. V půl třetí se narodil další pejsek Achát, nazvaný podle světlého polodrahokamu, ve tři hodiny fenečka Aura - Au v jejím jméně je chemické označení zlata. Přišla mi totiž pomáhat kamarádka Zlatka, která se mnou věrně vytrvala až do půlnoci. Probudil se Erich a když uviděl ty tři mrňousky, neubránil se dojetí. Další fenečka Angee dostala jméno podle Erichova přání a narodila se v pět, po šesté hodině následoval pejsek Alter ego, což v latině znamená moje druhé já. Pak následovala tři štěňátka velmi rychle za sebou - v 19.25 pejsek Amber -  v angličtině jantar, v 19.4O fenečka Ave Zera a ve 20.05 další pejsek, který byl mrtvý. Když žádné oživovací pokusy neměly účinek, ozval se ve mně velmi intenzivní pocit marnosti a zbytečnosti. Ale na velké rozjímání nezbýval čas, bylo potřeba zaopatřit štěňátka, všechno důkladně zapisovat a přikládat psí mimina mámě k cecíkům. Někteří byli ještě slabí, jiní už nasávali za dva. Po napití jsme je ukládaly do koše, na jehož dno jsme pod deku uložily plastové láhve s horkou vodou, které udržovaly teplotu. Koš jsme ještě zčásti zakryly a štěňátka spokojeně spala. Těsně před desátou se narodila fenečka Addelie. Potom Zera snědla pytlík piškotů a zdřímla si. Domnívala jsem se, že už je konec. Ale nebyl... Po jedenácté hodině přišel na svět pejsek Amulet - poslední z našich devíti štěňat. Ale to jsme samozřejmě ještě nevěděly a tak jsme dál čekaly. Můj muž volal každou hodinu z práce a chtěl všechno vědět. Po půlnoci se se mnou Zlatka rozloučila. V očekávání dlouhé noci jsem vyměnila hadry v pelíšku, vytřela podlahu, umyla hrnky od kafe a  sedla si k bedně. Zera spala a já v duchu rekapitulovala celý minulý den.

Byla jsem velmi překvapená, když se ve čtvrt na dvě narodilo další štěně. Zase to byl pejsek a zase mrtvý. Moje myšlenky na spánek se opět někam vytratily. Kolem půl páté ráno jsem šla vyvenčit ostatní psy, nakrmila je a vrátila se k naší unavené psí mámě. Zcela bez předchozích příznaků se ve čtvrt na osm ráno narodilo ještě jedno velmi malé mrtvé štěňátko. Kolem poledne přijel s ultrazvukem doktor Jorda, důkladně prověřil, zda je děloha už prázdná a píchl Zeře injekci. A pak už začaly krásné, ale někdy velmi dlouhé a únavné dny a krátké noci. Štěňátka měla porodní váhu mezi 295 a 45O gramy. Jeden pejsek je černý, ostatní štěňata jsou plavá s bílými znaky. Dnes je jim šest týdnů, váží od 5 do 6,5 kg a jsou hravá a dravá. Některá si už vybrala nové majitele.Ještě je musím počtvrté odčervit, dostanou očkování a tetovací čísla a některým už za čtrnáct dnů popřeju hodné štěstí ve velkém světě. Už dnes se projevují jejich povahy a vlastnosti. Už to nejsou jen bezbranné chlupaté válečky, stali se maličkými psími osobnostmi.

Bude mi po nich smutno a proto se budu velmi snažit neztratit kontakt s jejich budoucími páníčky, abych věděla, jak se jim daří.

Vrh "A"


Rodiče:

Zera Zahoran von Schloss Neuschwanstein
Giuliani Sagittarius



Štěňata:

Achát - m
Alter Ego - m
Amber - m
Amulet - m
Avanti Giuliani - m
Addelie - f
Angee - f
Aura - f
Ave Zera - f

 

 

 

 

Navštívili jsme štěňátka...

/říjen 2003/

 

Amber žije úplně na kraji vesnice, kde je jen skok do lesa, se svou vlídnou mladou majitelkou Irenkou a s kamarádkou Nely - což je krásná fena novofoundlanďanka. AMBER se má výborně, vypadá krásně a měl z naší návštěvy radost. Jeho poslušnost svědčí o tom, že s ním jeho panička tráví hodně volného času. Také pár rad a odpovědí na dotazy patří k rozhovoru.

 

Addelie - AMÁLKA je v rodině Nováčkových středem pozornosti. Dvě jezevčice se musí pořádně drát do popředí, aby si jich návštěva také všimla. Adélka si vybrala místo k bydlení v kuchyni. Je hravá a divoká, jen co zažene počáteční ostych začne dovádět a její zoubky jehličky značkují přilehlé předměty, nejraději ovšem ruce. Během přátelského rozhovoru u dobré kávy a pohoštění se pejsci uložili na své pelíšky. Amálka byla unavená, usnula a už se s námi ani nerozloučila. Než nás Lída, Ondra a jejich rodiče vyprovodí ven, je znovu tak čilá, že se jí podaří ukradnout ze stolu palačinky.

 

Vanty (Avanti Giulliani) se v krásném zabydleném domě se zahradou cítí opravdu doma. Červený šáteček, který má na krku se k jeho černé srsti moc hodí. Stejný má i jeho starší kamarádka, vlkodavka Oxana. Oba nás vítají a doprovázejí až do kuchyně, kde voní káva a domácí bábovka. Oba se chovají vzorně a my nasloucháme vyprávění o jejich společných kouscích. Oxanka se změnila od té doby, kdy si spolu s páníčky přijela vybrat toho "kluka", který jí stálé láká ke hrám. Zásluhou své lidské mámy shodila nadbytečná kila a tak jí nic nebrání při běhu a dovádění. Oba domácí pejsci přátelsky tolerují zvědavé nosy Zery a Eržiky, které si také všechno smí prohlédnout.

 

Všude jsme byli mile přijati a neradi jsme se loučili s myšlenkou, že je před námi zima a že "štěňátka" opět uvidíme až zase příští rok na svodu mladých nebo o prázdninách při setkání.

 


 

 

© David Valášek 2003-5